Chvála řemeslu i umění

Na albu kromě koncertu s 21 písněmi najdete už jen krátký dokument (6:15) bez komentáře, zachycující přípravu koncertu a soustředění jednotlivých muzikantů, a v tomto případě bych skoro doporučil tím dokumentem začít, uvede dobře do nálady. AG Flek je kapela, ve které je spousta perfekcionistů, a zdá se, že zde kápli na podobně naladěné spolupracovníky mezi tvůrci obrazového záznamu pro DVD. Funguje zde téměř bezchybně to, co by mělo být příznakem dobrého řemesla. Pódium je chytře nasvícené, takže nevidíte změť drátů a jiných předmětů, kamery dokážou přesně najít jednotlivé protagonisty a hledají je včas. Kolikrát přitom trpím při záznamech koncertů, kdy režisér a kameramani hledají, kdo to hraje sólo a jak ho zabrat tak dlouho, až je pomalu po sólu a kamera se pase na tom, jak muzikant přestal hrát. Tady to všechno funguje přesně, dokonce je kamera připravena půl vteřiny předem, obrazové střihy odpovídají temporytmu hudby, střihová skladby vyvážená, žádné střihy pře osu, záběry do publika jsou opravdu jen sporadické a mluveného slova jako šafránu. Kamer asi pět, a přece se žádná neplete do obrazu ostatním, prostě tým kolem Jana Otruby a režiséra Martina Marka odvedl skvělé řemeslo. Totéž platí i pro zvukovou stránku věci, což u kapely, kde hrají dva přední hudební režiséři Viktorin a Vašíček je sice povinností, ale přesto – znáte to přísloví o kovářově kobyle? Tak zde se nenaplnilo, vš cinká jak má. Samotný záznam byl pořízen na koncertě ve Zlíně – Malenovicích 9. října 2008. Mezi jednadvaceti písněmi najdete ty nejpodstatnější ze všech období, od první desky (Blázni umírají na dvakrát), přes připomínku období, kdy Blanku vystřídal Vlasta Redl (Carpe diem), až po návrat původní sestavy (Walz), a objeví se i písničky ze sólových projektů Viktorina i Markytána. Uvědomil jsem si, jakým požehnáním pro původní sestavu je právě angažmá Michaela Vašíčka a Davida Velčovského. Slouží písničkám tak dokonale, až jsem nebyl schopen si vybavit, jak zněly bez nich. Když si vzpomenu, jak začátkem osmdesátých let mnoho ortodoxních porťáků těžce skousávalo zvuk kapely s Vlastou Redlem (byl jsem tak trochu jeden z nich), přemýšlím, jestli jsme se tak posunuli ve vnímání, nebo jestli prostě Michael slouží zvuku kapely lépe. On by to ale i Vlasta hrál teď jinak. Dalším rysem, který nemůžete přeslechnout, je, že AG Flek je kapelou, které nejlépe pracuje s podpůrnými vokály jako dalšími nástroji, barvami. Jen si vychutnejte, jak Viktorinovi poslouží Blanka, Michael a další v Když ji potkal. Karel Markytán se při zpěvu spíš usmívá, Ivo Viktorin spíš mračí, oba zpívají dobře, Blanka Táborská je ale asi přece jen největší hvězdou. Působí téměř dívčím dojmem, zpívá stejně přirozeně, jako vlaštovka létá, a na konci nesmírně náročné písně Pro tebe mi opravdu ukápla slzička. Dalším takovým kouzelným okamžikem (chronologicky ovšem nadešel dřív) byla Markytánova bluesovka Před sedmou večer. AG Flek nemá mnoho hybných písní, zde si jich většinu schoval až do závěrečné třetiny koncertu, ale ani ve střední části nemáte pocit, že by se to nějak vleklo. DVD je vydáno bez všelijakých oblíbených bonusů typu fotogalerií, archivních televizních snímků, přílepků na téma řekli o kapele a řekli sami o sobě. Natož propagace další produkce vydavatele. Síla samotného koncertu k tomu opravňuje a myslím, že vše ostatní by ji rozmělnilo. Jste-li z generace, které přichází až teď, asi nepoznáte, které písně jsou starší než vy, a které z poslední dekády. Je to prostě dobrá muzika, která nestárne, a která se neváže k žádným pomíjejícím reáliím či hudebním módním vlnám. (Snad jenom pokus se zpívá o kytaře za pět tisíc, je ot jiné, než kdysi, ale až přijde euro, zase to bude platit.) Prostě výtečný zvukově-obrazový záznam neméně výtečné muziky. Není nad to, když se řemeslo potká s uměním.
Jiří moravský BrabecFolk Country 10/2009